Samozřejmě že test, který podstoupily čtyři elektromobily, tak nebyl přímo formulován.
Nicméně bylo stanoveno, že budou jezdit po závodním okruhu ustálenou rychlostí 120 kilometrů a půjde o to, kdo ujede první vzdálenost 1000 kilometrů, a to i včetně nezbytné doby pro nabíjení. Jak to dopadlo?
Začněme tím, kdo se testu, který připravila organizace UTAC, zúčastnil. Byly to vozy: Citroën ë-C4X, čínský MG 4, Renault Mégane E-Tech a VW ID.3. Jaká byla pravidla? Startovalo se 100% nabitým akumulátorem. Jezdilo se po okruhu ustálenou rychlostí 120 km/h a „tankovalo“ se v okamžiku, kdy elektru zbývalo jen 10 % kapacity. Dobíjelo se na 80 % kapacity baterií a znovu vyráželo na trať. Nabíjecí stanice měli výkon 50 kW a 100 kW a u nich se vozy střídaly. Rovnou je uvést, že vozy Renault a VW mají možnost nabíjet na stanicích s vyšším výkonem, takže by šlo o kratší nezbytný čas. Ale i tak…
Obecně se ukázalo, že velikost kapacity baterie, tedy čím větší tím dále vůz dojede, vůbec neplatí. Naopak, menší akumulátory se rovnají nižší hmotnost a tím i delší dojezd. To se jednoznačně prokázalo při testu, který vyhrál Citroën, jehož elektromobil potřeboval na ujetí 1000 km, včetně tankování 11 hodin a 57 minut. Naopak nejdelší čas potřeboval MG 4, a to 13 hodin a 4 minuty. Zbylé dva vozy pak měli téměř totožné výsledky v čase kolem 12 hodin a 15 minut.
Doplňme, že ona jízda „do Chorvatska“ se odehrála na naprosto prázdné testovací dráze. Takže jaká by byla nejrychlejší skutečná jízda elektromobilem k Jadranu? Tolik, kolik trvá vám se spalovacím vozem, plus minimálně 3 hodiny a 5 minut u nabíječek. Maximálně pak plus 4 hodiny. A to se cesta na jih zpropadeně protáhne.