Obecně se dá říct, že Češi jsou o sobě jako o řidičích dobrého mínění.
Ovšem být solidním provozovatelem osobního automobilu, to není jen o tom, jak dobře umím couvat, nebo zaparkovat mezi dvěma auty. Je to také o tom, jak jsme pořádní i ve vztahu k ostatním, což kromě jiného znamená mít povinné ručení, dálniční známku a podobně. Jak jsme tedy na tom?
Pokud jde o povinnost placení dálniční známky, odhady odborníků ÚANMK hovoří o tom, že po českých dálnicích jezdí každoročně asi 40 000 aut bez zaplacení. Přitom je zjevné, že elektronický systém placení a kontroly je natolik přesný, že je schopen snadno odhalit neplatiče.
To v případě nezaplacení povinného ručení je náročnější zjistit a domoci se nápravy, ale především tím komplikují neplatiči život ostatním. Odborníci z České kanceláře pojistitelů mají údaje, které poukazují na to, že vloni jezdilo tak zvaně bez „zelené karty“ 160 000 vozidel po českých silnicích. Samozřejmě, že v okamžiku, kdy takový nepojištěný řidič zaviní nehodu, vznikají poškozenému nepříjemné komplikace. První při samotné události je, že byť nehoda nepřekročila stanovený cenový limit poškození, musí řidič zavolat policii, aby ta zjistila, zda je skutečně pachatel nepojištěný. Samotné vymáhání škody je pak uplatňováno nikoliv na tomto řidiči, ale prostřednictvím České kanceláře pojistitelů. I proto je důležité a nezbytné pečlivé zdokumentování nehody.
Kancelář následně vymáhá škodu po viníkovi a navíc vyžaduje pokutu po viníkovi za každý den, po který jezdí vůz nepojištěný. Je tedy zjevné, že na to doplácejí všichni. Jinými slovy – solidní řidič není jen ten, kdo se chová na silnici ohleduplně. Protože pod tento pojem experti ÚAMK zahrnují i povinné ručení nebo jízdu s dálniční známkou. Proč mají poctiví platit a jiní nikoliv?