Chladnější počasí přináší jev, který bychom mohli nazvat „plačícím výfukem“.
Jinými slovy při studeném startu někdy z výfukového potrubí vozidla vytéká voda. Kdy je to malér a kdy obyčejná fyzika?
Začněme konstatováním, že při spalování uhlovodíků, tedy i benzínu nebo nafty dochází ke vzniku nejen oxidu uhličitého a dalších spalin, ale i vody. Navíc při studeném startu kondenzuje vlhkost na stěnách výfukového potrubí. Totéž, tedy vznik vlhkosti v potrubí se děje i při jeho stydnutí. Opět to má podobu vytékající vody. Při rychlém zahřátí potrubí třeba akceleraci, se pak voda může měnit v bílou páru. Potud tedy prostá fyzika.
Dodejme, že čím jde o větší auto s delším potrubím a katalyzátorem i filtrem pevných částic atd., tím se v potrubí může usazovat více vlhkosti, tedy vody. Samozřejmě, že při dostatečně dlouhé jízdě se vypálí a promění v páru. Opačně, při krátkých jízdách nebo-li poskakování jen po městě se voda v potrubí hromadí a výfuk koroduje. O to rychleji protože jde o vodu kontaminovanou emisemi, takže je agresivnější. V chladném a nadcházejícím zimním počasí dokonce může voda zamrznout uvnitř výfuku, a to hrozí možnými problémy.
Ty další pak naznačuje trvalejší dým. Tedy, jestliže bílý dým při rozjezdu nic špatného nevěští, pak přetrvávající „kouření“ s oblaky přecházejícími od bílé až po černou naznačují, že se do spalovacího prostoru dostává chladicí kapalina. Takže je poškozené těsnění. Následek? Ztráta výkonu motoru a „čoudění“ je to to nejmenší. Je čas zamířit do servisu, což by měla potvrdit i rozsvícená kontrolka motoru.