Zima nepřeje mnohému na našem automobilu, ale rozhodně nejvíce baterii.
Většinou sice dává řidiči vědět, že její kapacita je na hranici – větší neochotou ke startování, slabým proudem do světlometů bez nastartování, až po žlutou nebo červenou kontrolku na palubní desce, která zobrazuje baterii.
Pokud se kontrolka poté co nastartujete, zbarví do žluta, říká, že je ten pravý čas ji zkontrolovat a dobít. Červená barva je buď posledním varováním, nebo prostou informací, že dosloužila. Samozřejmě, že ti pečliví motoristé nebo ti, kteří nechávají vůz stát i několik týdnů bez hnutí, to mohou zjistit dříve za pomoci domácího multimetru, elektronického zařízení měřícího napětí baterie.
To podstatné při takovém měření, je uvědomit si, že pokud máme běžnou, nikoliv zátěžovou baterii EFB nebo AGM, je hraniční hodnotou číslice 11,9 V na voltmetru. Baterie je při této hodnotě v zásadě vybitá. Přitom naopak ve stoprocentně dobré kondici je, když se ručka zastaví na 12,9 V. Všeho všudy 1 V tak tvoří rozdíl mezi pohodovým startováním a katastrofou. To mějme na paměti. Samozřejmě, že při domácím nabíjení pomocí zakoupené autonabíječky potřebujeme dosáhnout minimálně hodnoty nad 12,6 V, což představuje dvě třetiny kapacity akumulátoru. Pod 12,5 V by napětí nemělo dlouhodobě klesat. Po nabití jsme zachráněni. V teple garáže to není až taková věda. Co ale na cestách do hor třeba při vánočních a novoročních svátcích, kde auto zůstane i déle než jedinou noc na mrazu? Pamatujme, že s teplotou -10 °C se kapacita baterie sníží o zhruba 20 až 30 %. Navíc i baterie má svoji životnost, která se obvykle podle typu pohybuje mezi 4 až 6 lety. Kdo nám tedy v mrazivém ránu pomůže?
Rozhodně zapomeňme na lano a roztahování auta jiným vozem nebo na roztlačování, navíc v případě automatické převodovky to už vůbec nepřichází v úvahu. Takže …
Tím nejznámějším řešením jsou startovací kabely. Vlastní startovací kabely dostatečné délky zhruba 2,5 metru, abychom se s nimi dostali pod kapotu jiného, funkčního vozu. Proč zdůrazňujeme – vlastní kabely? Protože spoléhat se na to, že někdo jiný je bude mít a bude nás ochotně zachraňovat, je až příliš velký risk.
Odborníci ÚAMK doporučují velmi pečlivě volit při samotném výběru kabelů. Prvním varováním pro motoristy je, jestliže na obalu výrobku nenajdete označení DIN 72 553 nebo ISO 6722. Jejich absence jasně říká, že dané kabely nesplňují závazné evropské normy.
Druhé, podle čeho je na místě se rozhodovat, je síla svazku drátů. Partnerský automotoklub ÚAMK – německý ADAC, doporučuje: průřez zhruba 16 mm2 pro zážehové motory, pro velkoobjemové nebo turbodiesely 25 mm2. Tedy jinými slovy, tenké svazky drátů musí kupujícího odradit, nehledě na nízkou cenu. Může totiž dojít ke spálení drátů.
Takže – při relativně nízké ceně za tohoto „zachránce“ nehleďte na nějakou tu korunu a kupujte v kvalitních obchodech a kvalitní certifikovaný výrobek.
Nyní pár rad jak postupovat při připojení kabelů. Začneme u vybitého akumulátoru a červeného kabelu. Připojíme ho na pól + a následně ke stejnému pólu + na akumulátor nabitý. Přirozeně, že oba vozy mají vypnuté motory.
Teď jsme pod kapotou s nabitým akumulátorem, a tam pokračujeme. Černý kabel připojíme na záporný pól a druhý konec už v motorovém prostoru „mrtvého“ vozu na kovový díl očištěný od barvy. Tohle je na místě podtrhnout – žádné z mínus na mínus, ale z mínusového pólu na kostru vozu.
Teď je okamžik pro nastartování našeho „zachránce“. V jeho případě je samozřejmě na místě volit takového, který se kategorií motoru rovná „zachraňovanému“. Jeho motor nastartujeme následně a necháme běžet, odpojíme přesně v opačném sledu kabely a svému zachránci zamáváme. Šťastni, že se přece jen dostaneme včas k tchýni na sobotní oběd, zavoláme rodinu – tak kde jste, jedeme!
Druhým, mohli bychom říct moderním zachráncem, je booster. Tak jako známe power banky pro mobily, existují i „zásobníky“ energie pro baterie automobilů. Jedná se o záložní zdroj elektrické energie, přičemž je nám k něčemu, jedině když je samozřejmě sám nabitý. O to se pravidelně musíme starat při parkování u horské chaty tak, že si ho vezmeme večer do pokoje a necháme ho nabít, aby byl ráno „plný šťávy“ a pomohl slabé baterii při startování. Přirozeně musíte sáhnout po kvalitním výrobku s dostatečnou kapacitou, ale i tak lze těžko počítat s tím, že by nahradil zcela vybitou baterii. Nicméně pomocníkem se stát může.
Tím zcela a naprosto posledním „zachráncem“ může být plastová láhev teplé vody, kterou dáte k baterii a pak vyzkoušíte malý fígl. Doslova na pár sekund rozsvítíte hlavní světlomety, tím se baterie vydávající ze sebe energii zahřeje a pak zkusíte rychle nastartovat. Povede se to? Dost možná že ne, protože jsme prostě zanedbali péči o baterii. A za to si můžeme sami.