V ČR kamiony, v Maďarsku ceny, u Jadranu…
Pro letošní rok jsme už při několikáté (jen letos podruhé) cestě k Jadranu zvolili cestu přes Maďarsko. Důvodů bylo více, ale předně jsme chtěli zjistit, jak je to ve skutečnosti nově s cenami pohonných hmot pro domácí a cizince. Překvapení to bylo veliké…
Začínáme cestu na okraji Prahy v 5,45 hodin v pracovní den a první čerpací stanice, kterou potkáváme v Sibřině hlásí cenu 46,90 Kč za litr nafty, na tu se při tomto putování zaměříme. Jen pro pozdější porovnání uvádíme dálniční ceny za naftu na D1 (47,90 Kč Benzina, 47,70 Kč MOL, 47,40 Kč Shell atd). Pro upřesnění, ceny jsou to před snížením daně státem o 1,50 Kč. Což se ale, jak jsme již na stránkách ÚAMK několikrát avizovali, nijak zásadněji neprojeví, protože v rychlém sledu se opět zvýší cena přinejmenším na původní úroveň a nic na tom nezmění žádné kontroly “oprávněné marže“ čerpacích stanic. Jak se záhy dočtete, všechny ostatní státy, přes něž a kam jedeme, přistoupili k zastropování a státní dotaci čerpacích stanic.
Jestliže jsme v minulých letech žehrali při cestě po D1 na neustálá omezení, pak nemůžeme jinak než si někdy dokonce zanadávat na předjíždějící se kamiony. V jeden okamžik jsme napočítali celkem 7 „předbíhajících se slonů“. A tak jsme se museli hned několikrát povážlivě přiblížit k nejnižší povolené na dálnici rychlosti 80 km/h.
První skutečné zastavení na dálnici nás čekalo na 182 km z Prahy do Brna, protože v 7,30 h se již před moravskou metropolí vytvořila kolona. Co se bude dít o dovolených?
Čerpáme co nejlevnější českou naftu na 11. km směrem na Bratislavu za 42,90 Kč a v 8,30 vjíždíme do Slovenska.
První čerpací stanice (Slovnaft) na dálku „hlásí“ svoji cenu nafty 1,809 euro (asi 45 Kč). Po cestě do hlavního města našich sousedů míjíme dvojí zúžení, zdá se že jen dočasné. Na poslední čerpací stanici před maďarskými hranicemi je cena 1,959 euro.
V Maďarsku do desítce kilometrů narážíme na první možnost tankování a cenu 479,9 forintů. To by bylo báječné, jenže… Míříme na Gyór a pak odbočujeme na Szombathely, kde také čerpáme. Výsledek? Před sejmutím pistole ze stojanu se zračí na displeji ona báječná cena 479,9 forintu, jakmile ji sejmete, pracovník u kasy pomocí kamer zjistí vaši zahraniční poznávací značku vozidla a přepíná na 729,90 FT, což se rovná vskutku nemilému překvapení v podobě 53,25 Kč za litr nafty. Pro ujištění, že přepočet je v pořádku jsou uvedeny ceny na účtence jak ve forintech, tak i euro.
Taková je (přesněji byla na začátku června) tedy realita. Žádné označení Only transit nebo vysvětlování, že jen projíždíte zde neplatí. Prostě nejste Maďar a musíte zaplatit tržní cenu. Rada tedy zní, pokud se situace nezmění na zásah EU, v Maďarsku nečerpejte a projeďte ho raději na „slovenskou naftu“, a to s trochou paradoxu, protože stanice Slovnaft s cenou 45 Kč jsou ve skutečnosti ve vlastnictví maďarské sítě MOL.
Ve 12,15 hodin jsme na přechodu Letenye-Goričan a celkem čeká ve frontě na odbavení 13 vozidel, ovšem než projedeme my, už se fronta protáhla na třicítku aut. My jsme museli stát 23 minut, abychom si vyslechli: kam v Chorvatsku jedete? Nic víc, jen tělnatý policista s černobílou kopií pasu kohosi se bedlivě zahleděl do mé vousaté tváře. Ten jeho „zločinec“ byl mladý a bez vousů. My můžeme pokračovat k moři…
Okamžitě po 500 metrech nás čeká zúžení na dálnici směr Záhřeb. A pak ještě další tři: na 10. km (4 km jízdy v jednom pruhu), 21. km (3 km) a 33. km (2,5 km).
První čerpací stanice na chorvatském území má cenu 13,14 kuna (43,36 Kč). Hned dodejme, že v zemi u Jadranu stát rovněž „dotoval“ čerpací stanice, a to hned 7. července, takže se cena snížila na 13,08 kuna. Má to ale jeden háček. Například na stanicích INA, kde tuto cenu pravidelně najdete, je třeba bedlivě hledat stojan s danou cenou. V případě nafty musí jít o stojan s označením Diesel, nikoliv s dodatečným označením Plus, Premium a tak podobně. Jejich ceny je vyšší, takže nejdříve sejměte pistoli ať naskočí cena na displeji, tak se ujistíte, že čerpáte za danou cenu a nikoliv vyšší.
Cestou potkáte například omezení v tunelu Mala Kapela, který byl v čase našeho testu průjezdný jen v jediném tubusu.
Poslední „lest“ vás může čekat, jako posádku vozu ÚAMK, při sjezdu na malé mýtnici. Tam najdete zavřené závory, prázdné budky obsluhy a jediný nápis ENC. Co turista bez oné elektronické krabičky, která zlevní cestu asi o 21,7 % a kterou si mimo jiné můžete pronajmout v centrále ÚAMK v Praze? Drobnější označení u bývalého okénka obsluhy nabízí variantu platby platební kartou. Přikládáme ji. Nic. Mačkáme tlačítko obsluhy a kdosi, kdesi u počítače, který nás vidí na monitoru pomocí kamery radí – vsuňte kartu do zdířky. Činíme tak, žádný displej pro vyťukání pinu nehledejte, prostě vám z karty odteče daná suma a je to. Z přístroje vyjede účtenka, zvedne se závora a už nic nebrání tomu, namočit se do vln Jaderského moře.
V dalším díle putování ÚAMK do Chorvatska vás seznámíme s cenami v této destinaci, včetně porovnání s českými při nákupech s supermarketech.