V autobazaru vám řeknou, jaký je velký risk kupovat ojetý vůz tak zvaně „na ulici“, tedy na inzerát od neznámého člověka a přebírat vůz na ulici před domem.
No a Česká obchodní inspekce (ČOI) vám zase sdělí, že při většině kontrol v autobazarech našli jejich pracovníci menší i velké nedostatky. Takže?
Máte ještě třetí možnost, a to pořídit si vůz od příbuzných nebo známých. To podle ankety mezi motoristy prý nejlepší cesta jak se dostat ke spolehlivému autu. Pravdou ale je, že právě tato varianta je nejméně častá, to autobazary jsou co do nabídky, ale i šance v klidu si prohlédnout vůz, přece jen obvyklou volbou. Jenže …
Jak jsme uvedli, ČOI provedla v loňském létě, tedy zhruba přesně před rokem v tomto období, kontroly během dva a půl měsíců v celkem 37 autobazarech a ve většině z nich, přesně v 25, našla nedostatky. Jinými slovy, odehrává se stále totéž – aby autobazary prodaly, uchylují se k podvodům. Jak jinak nazvat 8 případů, kdy byly uvedeny nepravdivé údaje o historii a technickém stavu automobilů? „Měkčí“ přístup inspektoři zaznamenali v šesti případech, kdy se pro prodejce nepříznivé informace tak zvaně ztratily v překladu. No a něco podobného platí i pro 4 případy, kdy nebylo jasné, jak to tedy s údaji je. Platí či nikoliv? Je to tak nebo onak? Kupče – vyber si. Fikaný je i další použitý „fígl“, kdy se o vadách celou dobu prodejce ani nezmíní, ale naleznete je až v kupní smlouvě nebo v jakési příloze.
Vrcholem je zjevně případ, kdy se pod pláštěm provozuschopného vozu skrývala hromada náhradních dílů, která rozhodně netvořila něco, co by patřilo na silnice.
Odborníci ÚAMK tedy dál nabádají kupující, aby využili všech dostupných cest, aby si sami zjistili historii vozidla a za pomoci technika nebo autorizovaného servisu si ověřili skutečný technický stav kupovaného kusu. Potom už bývá pozdě a následná anabáze získání vynaložených prostředků zpět je obvykle dosti trnitá. Nestojí to za to.