Žehráme na to všichni – elektronické digitální proměnné značení na českých dálnicích je prakticky nulové.
Hovoří se o tom roky a teď se ukazuje, že jsme z jakéhosi digitálního středověku přeskočili v Čechách do vzdálené budoucnosti komunikace automobilů mezi sebou, s dopravní infrastrukturou a tak podobně, a to bez zásahu nás řidičů. Báječné. Jenže…
V Čechách je registrováno něco přes 6,3 milionu osobních automobilů, jejichž průměrný věk je zhruba 16,2 roku. Tento fakt je podstatný pro vysvětlení, kolik vesmírných roků jsme daleko od toho, aby se tak zvané chytré dálnice fungující díky technologii C-ITS, tedy sdílení dopravních informací, mohly v Čechách široce uplatnit. Měly by se zobrazovat automaticky na displejích multimediálních zařízení vozidel.
Proč je nebetyčně daleko praktické využití toho, co nyní stát zavádí? Od roku 2019 přitom funguje systém jak v Praze, tak na D1. Následně bude na D0, D2, D5, D8, D10 a D11 a nakonec na 800 kilometrech dálnic. Proč o tom, že daný systém už funguje třeba na D1, vlastně vůbec motoristická veřejnost neví? Jednoduše proto, že v danou chvíli je systém kompatibilní všeho s asi 13 vozy VW. Jistě, postupně přibydou další a je třeba systém budovat. O tom není sporu. Otázka zní jinak – teď? Jelikož nelze systém dodatečně namontovat do stávajících vozů, bude po dalších asi 10 let funkční jen pro jednotky procent vozidel.
Vyvstává tedy otázka, není na místě investovat přinejmenším část prostředků nyní do něčeho jiného? Do digitálního proměnného značení na dálnicích, kde se jím může řídit každý motorista projíždějící po českých dálnicích? Odpověď je zřejmá ale dost možná, že se tento systém, uspěchaně, vzhledem k české realitě, zrodil nikoliv v české, ale bruselské hlavě.