AutoStyl - Aktuality

Magazín o autech, sportu a cestování

Previous Next

Vítejte u Harantů - v nejstarším mlýně střední Evropy

Nejstarší vodní mlýn ve střední Evropě najdeme v obci Hoslovice nedaleko jihočeských Strakonic. Písemně je doložen už od roku 1352. V roce 1829 zakoupila mlýn rodina Harantových, která jej vlastnila až do nedávna. Mlýn od posledních majitelů vykoupil stát a byla provedena náročná rekonstrukce a nyní tedy všichni můžeme obdivovat starý středověký mlýn se zachovalým starým mlýnským složením – které je nejstarší v celé střední Evropě. V mlýně se seznámíme s životem posledních majitelů, ale i s životem na venkově. Pravidelně jsou pořádány pro návštěvníky tematické programy – dožínky, masopust, vyhánění Morany atd.

Vítejte u Harantů

Zakoupili jsem si vstupenky  a dozvídáme se, že máme dvě možnosti jak si mlýn prohlédnout. Můžeme jít sami anebo s průvodcem.  Nejdříve to zkoušíme sami, ale jsou věci, kterým bychom rádi více porozuměli. Ujímá se nás správce objektu Jaroslav Janout a posílá nás do domu s muškáty v oknech. Vyzve nás: „posaďte se v seknici u pece, hned se vám budu věnovat.“ Tak si sedáme a rozhlížíme se – vidíme velikou pec – chybí na ní jen pohádkový Honza, postel vystlanou peřinami, stůl se židlemi, na stěnách svaté obrázky – svatý koutek, jak se později dovídáme a na stole vázaný deník hospodáře z roku 1943. Jaroslav Janout začíná: „Tož vás vítám v mlýně u Harantů, rodina mlýn koupila v roce 1829 a celkem zde žilo šest generací. Rodina to byla velmi zbožná, byli velmi pracovití, ale mlýn příliš nevynášel a pole v okolí byla také dost chudá. Proto otec posledních majitelů v roce 1924 žádal o snížení daní, jelikož je prakticky bez příjmů.“

Karel a František Harantové – poslední mlynáři

Od 50. let v mlýně hospodařili dva bratři Harantové - František a Karel, kteří odmítli vstoupit do družstva a úplně se odřízli od světa. V době, kdy byli na dlouhodobém vojenském cvičení jejich dům opatrovala neprovdaná sestra, která jinak pracovala v Praze jako krejčová – později si prohlížíme její světničku v patře, kde po ní zůstal i starý funkční šicí stroj. Průvodce nám vypravuje, jak se sourozenci úplně zavřeli před světem ve svém mlýně, byli naprosto soběstační, jedli jen to co si sami sklidili a vypěstovali. Obilí mlátili cepem, měli několik krav, kozu, slepicr, králíky, ... v sadu jablka. Když se jim rozbilo kolo od žebřiňáku, do večera si udělali nové. Dokázali nahradit a sami vyrobit i šestimetrovou hřídel mlýnského kola.  Odmítali jakoukoli lékařskou pomoc, jen občas k sobě pustili zdravotní sestřičku ze sousedství, kterou znali od mala.  Starší František zemřel v roce 1982 a Karel dlouho po něm. Hrdý pan mlynář odmítal lékařskou péči a navštívit jej mohla jen paní Jana – zdravotní sestra ze sousedství a synovec Vojtěch Pavlovec. Díky tomu, že bratři Harantové bránili jakýmkoli zásahům v jejich rodovém mlýně, zůstal zakonzervovaný v technickém stavu, jak byl z přelomu 19. a 20. století, protože již jejich rodiče neměli prostředky na modernizaci mlýna.

Obytný dům, mlýnice, sýpka

Společně s průvodem si prohlížíme celé stavení. Všechno zařízení je původní, jak zůstalo po posledních obyvatelích. Nahlížíme do černé kuchyně, komory a lednice.  Dům je postaven na čtvercovém půdorysu, tvoří jej obytná roubená část, sýpka a zvláště jsme samozřejmě upozorněni na mlýnici, Na průčelí je, obklopeno lednicí, zabraňující přístupu slunečních paprsků, teplého i příliš chladného vzduchu, umístěno mlýnské kolo na na svrchní vodu.

Nejstarší částí budovy je dvoupatrová sýpka se širokými kamenými stěnami s malými jakoby střílnovitými okénky a trámová konstrukce, který dle průzkumu restaurátorů pochází z 60. let 16. století. V přízemí se nachází „lednice“, kde se uchováli potraviny,

Prohlížíme si i staré dokumenty vztahující se k mlýnu a jeho majitelům. Od 30. let mlýn pracoval jen výjimečně, spíše jen pro vlastní potřebu rodiny. Za 2. světové války občas mleli načerno – pro známé hospodáře.

Technický poklad v mlýnici

Jaroslav Janout nám s hrdostí současného hospodáře v hlase říká:  „Teď vám ukážu opravdový unikát staré české mlýnské složení, nejstarší dochovaný funkční typ v celé střední Evropě“. Sestává ze dvou mlecích kamenů (spodku čili ležáku a horního pohyblivého běhounu) o průměru pouze 75 centimetrů poháněných pomocí pastorku celodřevěným kolem, napojeným hřídelí na vodní kolo. Zajímavým doplňkem je signalizace na nedostatek zrna. Rozdrcené melivo postupovala přes dvě šalandy (pro krajánky a sekerníky) pokračovalo truhlíčkem do moučného pytle v moučnici, který se díky tzv. hasačertu otřásal, melivo se třídilo na mouku a hrubší část – krupici, otruby, která vypadávala na žejbro, pod kterým stojí moučná truhla.

Vepříci, kozy, slepice

V každém venkovském hospodářství samozřejmě chovali i zvířata pro vlastní obživu – prasata, kozy, slepice, králíky. Byli bohatstvím a jistotou majitelů v době neúrody. Ve mlýně se dochovaly kamenné budovy chlévů se sedlovou doškovou střechou pro dobytek. Ještě nás průvodce upozorňuje na jedinenčné roubené chlívky pro vepříky.  Dnes především městské děti obdivují králíky, kteří prostrkují tlamičky pletivem a i přesto, že dostávají dost krmiva, rádi si vezmou trochu zeleného – nejlépe pampeliškové lupení. Kozičky s kůzlátky jsme potkali ve výběhu u stodoly a též si pochutnaly na zeleném lupení.

Staré zemědělské nářadí a náčiní

Určitě si ještě prohlédněte sbírku zemědělského náčiní a nářadí láká nás Janout. Vše nám zde zůstalo po posledních majitelích, kteří používali do poslední chvíle. Vidíme stroj na řezanku, žebřiňák, cepy na mlácení obilí, brány, kozu na naklepání kos, čerta na vyorávání brambor, starý pluh. Ptáme se, zda je vše provozuschopné, Janout odpovídá, „ano, samozřejmě, ale občas řešíme problém, že odmítáme půjčit třeba cep nebo kosu k vyzkoušení jen tak bez dozoru, to může být velmi nebezpěčné.“

Hoslovický mlýn a současnost

V současné době mlýn spravuje Muzeum středního Pootaví ve Strakonicích, pravidelně se zde konají programy pro veřejnost – dožínky, masopust, vyhánění Morany, velikonoce, vánoce, kdy se spouští mlýnské kolo a mlýn opravdu mele, peče se domácí chléb. Mlýn se otevřel všem, byla vybudováno zázemí pro návštěvníky i za pomoci prostředků z EU. Byla otevřena nová expozice, jak se žilo na pošumavském venkově v posledních 200 letech. Hoslovický mlýn si zahrál i v pohádkách – např. V pohádce Jana Svěráka Tři bratři a v pohádce Kouzla králů Zdeňka Zelenky. Mlýn je velmi oblíbený i cyklisty, přímo sem vede stezka číslo 1068.

Závěrem

Ještě se vyptáváme správce, zda do mlýna míří i zahraniční turisté – říká samozřejmě – mnoho Němců z blízkého Bavorska, Rakušané, ale byli zde i Kanaďané, Japonci, Korejci. Areál je dostupný i pro vozíčkáře, expozice jen částečně. V roce 2007 byl projekt obnovení mlýna obdržel prestižní ocenění Gloria Musealis v kategorii Muzejní počin roku a v roce 2008 byl zapsán do seznamu národních kulturních památek.

Více informací na http://www.muzeum-st.cz/cs/mlyn-hoslovice/

Foto: Archiv Hoslovický mlýn a Ivana Masáková


© 2015 ÚAMK. All Rights Reserved. Designed By ÚAMK