AutoStyl - Aktuality

Magazín o autech, sportu a cestování

Znovuobjevená kubistická kráska

Znovuobjevená kubistická kráska

Před šesti lety byla díky úsilí místních nadšenců ve spojení s Nadací českého kubismu ve středočeských Libodřicích zpřítupněna jedná česká venkovská kubistická vila. Pro velkostatkáře Adoolfa Bauera ji projektoval architekt Josef Gočár. Nyní slouží budova jako muzeum architekta Josefa Gočára a galerie kubistického umění – keramika, porcelán, lustry, nábytek, nádobí, grafiky – co jméno – to pojem – Josef Gočár, Pavel Janák, Vlastislav Hofmann, Josef Čapek, Josef Štursa, Rudolf Skockar. Najdeme zde např. i nejstarší dvě nejstarší kubistické skříně na světě.

směr Libodřice, okres Kolín

Do Libodřic se lze bez problému dopravit autobusem, na kole, nebo samozřejmě vlastním autem. My jsme zvolili autobus, vystoupili jsme na na návsi – obcí prochází jediná hlavní silnice, žádného bloudění se tedy nemusíte obávat.   Vidíme velký poutač s typickým obrázkem vily a se šipkou, zabočujeme vyznačeným směrem, po několika desítkách metrů ještě jedna tabulka se šipkou a už jsme na místě. Najednou se před námi vyloupla krásná opravená vila v zahradě – jak poznamenal můn průvodce, amatérský znalec moderního umění a architektury – fakt pravý Gočár. Před vilou je je upravené parkoviště pro auta i autobusy, na zahradě jsou připraveny stojany pro kola – tudíž i cyklisté mají kde uložit své pro své kovové oře, však také Muzeum kubismu v Libodřicích je součástí projektu Cyklisté vítáni.  Procházíme brankou – jak jinak než s kubistickými motivy, připojujeme k další skupince a již nás vítá průvodkyně, paní Alena Malá, místní rodačka. Jedna z těch, kteří se zasloužili o navrácení krásy nádhernému domu. V Libodřicích žije od mala, její prarodiče ještě pamatovali původní majitele. V malé recepci si kupujeme lístky, průvodkyně nám říká, že fotografování a filmování ve vile je samozřejmě povoleno.

Trochu historie

Nejprve se dozvídáme krátkou historii domu, který byl postaven v letech 1912-1914 architektem Josefem Gočárem pro velkostatkáře Adolfa Bauera a jeho mladou paní Emílii. Dům se začal stavět krátce po jejich sňatku. Dodnes není zcela jasno, jak se dostal Josef Gočár k zakázce budovat venkovský dům, ale traduje se historka, že  při návštěvě svého přítele a obchodního partnera Josefa Mandelíka v nedaleké Ratboři obdivoval jeho nový dům, postavený architektem Josefem Kotěrou  a chtěl též něco onačejšího, světového, pro svou mladou paní, která mu jinak hrozila útěkem do Prahy.

Snad právě v Ratboři se sešel Adolf Bauer s architektem Kotěrou a žádal jej o radu při stavbě nového domu. Kotěra mu doporučil  svého nadaného žáka Josefa Gočára, který nedávno dokončil stavbu lázeňského domu v Bohdanči a  Domu Černé Matky Boží v Praze. Pánové se dohodli, pozemek byl vybrán – nedaleko centra obce a přece na klidném místě, blízko starého zámku,  a i  vlastního statku.

Přízemí – kuchyně, koupelna, pánský pokoj, ložnice

Hned na počátku se dozvídáme, že dům byl kompletně rekonstruován  včetně tapet, a vymalování, podle původních Gočárových plánů a návrhů, vše pod přísným a bdělým dozorem památkářů. Nábytek se bohužel nedochoval skoro žádný ani fotografie. Vnitřní zařízení a exponáty jsou dovezeny z různých muzeí, nakupovány na aukcích, zapůjčeny ze soukromých sbírek.  Před  vchodem do každé místnosti je malý panel s kopií původního plánu daného prostoru  a několika jazyčný popisek.

Jako první si prohlížíme  kuchyň, je vybavena modrobílým  kubistickými příborníky, velkými kamny a stolem. Ke kuchyni patřila ještě malá spižírna a pokojík pro služku. Do dnešní doby se z původního zařízení dochovala jen porcelánová výlevka, ostatní je přivezeno odjinud a kamna byla rekonstruována. Ač se kuchyně nepoužívá, je nyní plně funkční.  Přesunujeme do jídelny. Panská,  která obsluhovala u stolu, přebírala od kuchařky jídlo malým okénkem přímo do jídelny. Místnost je vybavena dobovým nábytkem a nádobím. Úzkou chodbou pokračujeme dál a prohlížíme si dochovanou koupelnu s vanou, sprchou a bidetem. Některé dlaždičky neodolaly působení času, jejich výměnu zajistila firma RAKO za historicky naprosto stejné.

Pokračujemee do  pánského pokoje – tak je alespoň nazýván na Gočárových plánech a do ložnice – dříve přímo spojené s koupelnou a pánským pokojem. V salonu najdeme i jedno z mála zbylého místního zařízení – dřevěné vestavěné skříně a knihovnu, a světe div se,  jsou oblé. Snad bylo na pana Bauera té špičatosti  a geometrie až přes příliš. Co místnost – to unikátní nábytek a zařízení od renomovaných architektů a umělců, co jméno to světový pojem – Pavel Janák, Josef Chocol, Vlastislav Hofmann, Rudolf Stockar, Antonín Procházka...

Velká hala

A jsme ve velké hale,  patrně  inspirované anglickou vilovou architekturou, zaujalo nás unikátní dřevěné schodištěm se zachovaným květinovým truhlíkem a krbem, vše navrženo Josefem Gočárem a citlivě zrekonstruováno. Hala je nádherně prosvětelna vysokými kubistickými okny, pokračuje venkovní terasou s přímým vstupem do do zahrady. Prohlížíme si originální bílý kubistický věšák na oděvy se zrcadlem. Jak nás ujišťuje  průvodkyně, věšák je samozřejmě možno použít, jen nepřetěžovat. Dámy mají ve velké oblibě především zrcadlo věšáku – krásně zeštíhluje. Ještě jsme upozorněni na podlahu – původní parkety.  Obrovský krb – chrání těleso ústředního topení, a tak je již od počátku, kotelna a rozvody topení spolu s litinovými tělesy se zachovaly  provozuschopné dodnes.

Schodiště-galerie

Poté co jsme si prohlédli celou halu i malou kancelář pana velkostatkáře, stoupáme po dřevěném schodišti do prvního patra a prohlížíme si na ochozu galerii kubistických grafik. Stále jsme něčím překvapeni – kdo by hledal například v malé vesnici s necelými dvě stě osmdesáti obyvateli originály děl Josefa Čapka, Josefa Štursy, Bohumila Kubišty. Tak jen se zatajeným dechem přecházíme od obrázku k obrázku a znovu se ujišťujeme se, že se jedná o originály.

Kubismus všedního dne

Už jsme si celou galerii pořádně prohlédli a objevujeme další lahůdky – kubistický nábytek od těch nejlepších – Janáka, Grochola, Vl. Hofmana, A. Procházky. Obývací pokoj, kancelář advokáta, dětský pokoj, kompletní ložnici – co kousek, to skutečný originál. Ložnice je černá originál, podle paní průvodkyně na některé návštěvníky působí poněkud ponuře a připominá katafalk. My jen vydechneme, jak je vše úžasné, zachovalé.  Prohlížíme si i úplně nejstarší originální kubistické skříně na světě.

Ke každému kousku nábytku, koberci, lustru se dozvídáme jméno autora a i původního uživatele a majitele. Prohlížíme si originál keramiku a porcelán Pavla Janáka, paní průvodkyně nás zvláště upozorňuje na dvě vázy, které jsou nyní již k vidění pouze zde. Zaujala nás i stříbrná lopatka se smetáčkem na drobečky z jidelního stolu. Horní místnosti – dříve snad dětské a hostinské pokoje, mají všechny dřevěné podlahy – původní, mimo jedné, která byla nově položena podle dřívějších pracovních postupů.

Díky paní Malá

Prohlídka je u konce, někteří si kupují turistickou známku, další suverýry nebo publikace o vile. Průvodkyně nám nabízí možnost si prohlédnout zahradu s kubistickým altánkem (replika od architekta Pavla. Janáka). Děkujeme jí za velmi zajímavý a poutavý výklad a zajímáme se, jak se dostala k průvodcování a kde všude čerpala své obsáhlé informace. Skromně se usmála říká nám, jsem odtud z Libodřic, o rodině pana Bauera jsem slyšela od prarodičů a starších příbuzných. Vždy mne zajímala historie, pátrala jsem v archivech a ve starých obecních kronikách.“ Tak se navíc dozvídáme, že Adolf Bauer zemřel v pouhých 50 letech na cukrovku, jeho manželka se podruhé vdala za lékárníka Richtera do Prahy a do Libodřic dojížděla rodina již jen na letní byt. V roce 1941 byl dům a statek jako židovský majetek arizován, byl dosazen správce Augustin Juppe z Liberce. Paní Emilie s celou rodinou zahynula v koncentračním táboře, po válce statek i s hospodářskými budovami propadl státu a vilu spravovala obec, která zde zřídila knihovnu a Místní národní výbor.

Ještě si prohlížíme sestavený rodokmen rodin Adolfa Bauera a jeho ženy Emílie, nikdo z nich nepřežil 2. světovou válku. Vedlejší panel je věnován života dílu architekta Josefa Gočára. V roce 1987 byla vila prohlášena národní kulturní památkou. Bohužel na její opravu neměla peníze a v roce 2002 ji prodala Nadaci českého kubismu.

Nadace českého kubismu

Nadace  zajistila náročnou rekonstrukci vily, kterou řídil ing. arch. Michal Sborwitz. Podařilo se za pomoci peněz od státu, Středočeského kraje i z fondů EU opravit a zpřístupnit celý dům. V prostorách Bauerovy vily se začala realizovat koncepce tzv. Hausmusea (muzea designu a architektury pod jednou střechou), bylo zřízeno Muzeum a galerie kubistického designu.  Výsledek jejich snažení určitě stojí za shlédnutí, otevřeno je celoročně. Často se zde konají i různé kubistické kongresy a konference, vila v Libodřicích, to je otevřená učebnice českého i světového kubismu, která si zaslouží pozornost všech milovníků umění,

Infobox

Bauerova vila
Muzeum a galerie kubistického designu

http://www.nck.cz/bauerova-vila

Rezervace prohlídky je možná prostřednictvím webu
nebo alespoň jeden den dopředu na telefonu 602 188 419