AutoStyl - Aktuality

Magazín o autech, sportu a cestování

Kdo je viník? Výtluky

Že jsou „viníky“ dopravních nehod: nevěnování se řízení, rychlá jízda, alkohol… Na to jsme si zvykli. Ovšem fakt, že už na pátém místě jsou díry a výtluky, to mnohé překvapí. Skoro se tomu nechce věřit, že pátým nejčastějším viníkem je závada na komunikaci. 

Ostatně zkuste to sami, na 10 km jízdy do práce spočítejte kolika děrám a výtlukům se musíte vyhnout. Deseti, patnácti, dvaceti…? Jak nebezpečné je toto kličkování! Není třeba to zdůrazňovat, vždyť hned několik sekund se věnujeme pohledem jen onomu poničené místo na silnici, abychom do něj nevlétli kolem. Dokonce i při městské rychlosti se několik sekund nepozornosti rovná více než deseti metrům jízdy, během nichž nekontrolujeme ostatní dění na silnici. Proč tak riskujeme? Protože když nebudeme pozorní k výtlukům, hrozí nám, že poškodíme vůz, který pak může způsobit nám nebo někomu jinému podobnou nebo ještě větší škodu. 

A co za situace, když už k tomu dojde, a poničíme si vůz? Rozhodně je na místě domáhat se toho, aby škodu uhradil ten, kdo za daný stav vozovky odpovídá. Nejde totiž o maličkost, podle statistik průměrná výše škody na vozidle při takovýchto haváriích činí bezmála 59 000 Kč. Po kom tedy chtít náhradu? Majitelem komunikací jsou obce, kraje nebo ŘSD, potažmo tedy stát.

Čím začít? Předně vše, tedy dotyčnou havárii nebo poškození zaznamenat. Nafotit, a to jak samotnou škodu, tak i onen výmol a jeho okolí. Vše popsat, nechat si potvrdit svědky, případně pracovníkem asistenční či odtahové služby, kterého přivoláte nebo ještě lépe zavolat policii a nechat si vystavit kopii protokolu. Tohle je základ.

Zároveň ale musíme vědět, kdy vůbec můžeme o náhradu žádat. Vlastní komunikace, ať je to kdokoliv, se může „vyvinit“ ze všeho tím, že před místem, kde k události došlo, je trvalá nebo přenosná dopravní značka: nerovnosti na silnici, snížená rychlost, nebo prostě výstraha – pozor jiné nebezpečí. Za takovéto situace zákon hovoří o tom, že byl motorista upozorněn na možná nebezpečí. Ponechme stranou, že i při dodržení například snížené rychlosti 30 či 40 km/h můžete pádem vozu do díry poškodit kolo.

Samozřejmě, že nejjednodušší řešení náhrady škody je za pomoci vlastního havarijního pojištění. Negativní stránkou věci je fakt, že některé pojišťovny využití pojistky chápou jako škodu zaviněnou samotným motoristou a tudíž „penalizují“ dotyčného pojištěnce. Druhým negativem je, že havarijní pojištění spíše jen pokryje, a někdy ani to ne zcela, náklady spojené se škodou. Bere se totiž v potaz stáří vozu a další faktory, které vyplacenou částku snižují. A už vůbec nebere tento systém v potaz další vzniklé ekonomické ztráty – náklady za odtah, ztrátu času a podobně.

Druhou možností je požadovat náhradu škody po majiteli komunikace: obci, kraji a státu zastupovanými organizacemi pověřenými správou komunikací. Jestliže se prokáže vina majitele komunikace, je možné požadovat i úhradu dalších výdajů, nejen samotného škody na voze.

V každém případě odborníci ÚAMK radí: v případě prokazatelně zaviněné škody na vašem vozidle věc nevzdávejte a snažte se domoci svého práva v podobě náhrady škody. Jednak tím „prošlapete“ cestu dalším motoristům a zároveň se tak vytvoří větší tlak na majitele silnic, že je pro všechny výhodnější a levnější silnice udržovat v dobrém stavu než vyplácet náhrady.

© 2015 ÚAMK. All Rights Reserved. Designed By ÚAMK